Správní území obce Chotýšany se rozkládá na výměře 1 396,78 ha na dvou katastrálních územích Chotýšany a Městečko u Chotýšan. Ve správním území obce jsou tyto místní části: Chotýšany, Křemení, Městečko a Pařezí. V obci žije 530 obyvatel (rok 2015).
Kdysi v dávných dobách byla dosti živým městečkem, které vévodilo celému okolí. Původ jména Chotýšany je kladen do období kolem roku 1200. Odvozuje se od vesnice Chotýšanů, tj. lidí bydlících v Chotýši, vsi u Kostelce nad Černými lesy, a odtud přistěhovaných, nebo ves lidí Chotýšových. Pověst o vzniku jména je v Chotýšanech všeobecně známá. Kdo by byl někdy neslyšel o tom, jak na hradě, který tu kdysi stával, přepadli pána loupežníci. Vyděšená manželka klekla s dětmi před lupiče a zoufale prosila: "Chotě šanuj, chotě šanuj"! Z této prosby vzniklo jméno Chotěšany, které se během doby změnilo na Chotýšany.
Symbolika obecního erbu vychází z dominanty obce Chotýšany – gotického kostela sv. Havla. Stříbrný lipový trojlist v červeném kruhu pochází ze znaku na svorníku nad oltářem tohoto kostela patřícího patronům a pravděpodobným zakladatelům obce – pánům z Chotýšan. Podoba vlajky vychází ve zjednodušené formě ze znaku obce, a tedy obdobné symboliky.
V roce 1737 koupil chotýšanské statky Arnošt František I. hrabě z Vrtby, majitel Votic, Olbramovic, Janovic a Bílkovic. V sousedství staré tvrze při císařské silnici si nechal hrabě Arnošt postavit jednopatrový renesanční zámek. První zpráva o něm je z roku 1743. Zbytky staré tvrze nechal přebudovat na zámecký pivovar. Roku 1761 dal zbořit občanské domky rozkládající se mezi zámkem a kostelem a nechal postavit nová obydlí na jiném místě. Na získané ploše zřídil přírodně krajinářský anglický park s barokní besídkou s vyzdobenou fasádou a rokokovými malbami na klenbě. Zámecký park byl chloubou Chotýšan. Do dnešních dnů se z něj zachovalo jen několik mohutných stromů a pouhá zřícenina zmíněné barokní besídky. Od roku 1999 vlastní zámek i s parkem zahraniční firma, která o nabyté nemovitosti nepečuje.
Farní kostel sv. Havla
Dominantou Chotýšan je kostel sv. Havla. Počátky kostela jsou datovány ve farní kronice rokem 1315. Svatyně je totiž vystavěna původně ve slohu románském, ale jedná se o stavbu přechodného slohu s převládajícími raně gotickými prvky. V roce 1884 byl chrám přestavěn. Okna byla rozšířena gotickými oblouky a střecha, původně šindelová, byla pokryta taškami. Věž stojící v průčelí kostela byla zvýšena o několik metrů a ozdobena jehlancovou břidlicovou střechou s vížkami, pobitými plechem. Na velkém oltáři byl vystaven obraz sv. Havla a poblíž oltáře v jižní zdi je náhrobní kámen rytíře Viléma z Ostředka, který zemřel roku 1594. Za zmínku jistě stojí oválný obraz na severní straně "Korunování Panny Marie", který vznikl za 1. sv. války. Nejcennějšími památkami kostela jsou dva zvony, které byly převezeny z dřevěné zvonice bývalého kláštera Kajetánů na Malé Straně (v dnešní Nerudově ulici) a na chotýšanskou věž byly zavěšeny roku 1963. Od roku 1991 mají zvonění na elektrický pohon. Před kostelem u zdi zámeckého parku stojí barokní kamenná socha sv. Jana Nepomuckého, kterou nechal zhotovit hrabě Adam František z Vrtby roku 1794.
Jan Jeník z Bratřic
Český obrozenec žijící v letech 1756–1845, jehož ostatky jsou uloženy v kostele sv. Havla v Chotýšanech. Jeho sestra Kateřina, pravděpodobně Vratislavová, byla majitelkou zdejšího panství.
Josef Šimek
Rodák, žijící v letech 1901–1979, který se podílel na založení čtenářsko-ochotnické jednoty v Chotýšanech, byl režisér a kronikář.
Akademický malíř Oldřich Holub
Byl malíř-krajinář Podblanicka a Chotýšan, který si v Chotýšanech postavil rekreační objekt. Svá díla vystavoval nejen ve vlasti, ale i v zahraničí, například v Japonsku se v roce 1991 jeho obraz stal poutačem výstavy československého výtvarného umění v Matsumoto. V roce 1999 byl vybrán anglickou institucí lnternational Biographical Centre Cambridge England mezi 2 000 významných vědeckých a uměleckých tvůrců 20. století a zařazen do 2. dílu této prestižní světové edice.
Václav Voska
Známý český herec, který též v Chotýšanech vlastnil rekreační objekt. Za svou kariéru vytvořil na divadelním jevišti nespočet rolí. Mezi jeho nejvydařenější a nejoceňovanější role patří například: postava fyzika Miibia ve hře Fyzikové F. Durrenmatta, role Emila Magise v dramatu Vajíčko M. Marceaua, role Alcesta v Moliérově hře Misantrop, role filozofa Sokrata ve hře E. Radzinského Rozhovory se Sokratem.
RNDr. Václav Zelený
Biolog a botanik, který byl vyznamenán cenou Blanický rytíř (2006) za celoživotní dílo v oblasti poznávání a ochrany přírodního bohatství a krajiny Podblanicka.